Lifestyle

Velká jarní změna

25. května 2016 v 7:10 | Eliška Linhartová
Jsem zase zpět, a tentokrát s článkem o tom, jak jsem přestala žít v bludu.

Od začátku střední školy jsem si nechávala narůst dlouhé vlasy. Tehdy se přes všechny holky převalila taková módní vlna, ve které se zastával názor, že holka která nemá dlouhé vlasy, nikdy nemůže být tak hezká. Já jsem trávila hodně času s jednou takovou slečnou, která toho byla diktátor. Všechny peníze jsme utráceli za vlasovou kosmetiku, o hodině ve škole si celá třída stříhala roztřepené konečky, (vlásek po vlásku po milimetrech) a bylo to prostě naprosto šílené.
Nechala jsem se tím tak sežrat, že se dlouhé vlasy staly mým největším cílem.

Před týdnem jsem si uvědomila, že jsem toho dosáhla. A najednou jsem to viděla v úplně jiném světle. Vlasy jsem měla zničené, roztřepené, jako z chemlonu. Navíc mám vlasy dost přebarvené, takže od ramen dolů už se tomu ani nedalo říkat vlasy. Hnus. Navíc jsem nemohla pořádně spát, vlasy se mi pořád někam zachytávaly, a celkově už to bylo víc než otravné.

Tak jsem se rozhodla udělat správnou věc, a odpoutat se od toho středoškolského bláznění.


V pondělí 23.5. 2016 jsem se poprvé za šest let nechala ostříhat. Jsem z toho naprosto nadšená. Získala jsem úplně nové sebevědomí, a vypadám mnohem víc upraveně, a vlasy jsou zdravější, a vypadají světlejší, jelikož jsem se zbavila těch příšerně přebarvených konců.

Moje nové já se mi moc líbí, konečně jsem sama sebou. Připadám si jako největší idiot, že jsem se nechala tak ovlivnit tím, co si mysleli ostatní. Vím, že to tak asi nevypadá, ale pro mě byl tohle opravdu velký převrat.
Mám radost, že půjdu poprvé do nové práce taky nějak "nová," sebevědomější. Když se cítíte dobře, dokážete toho pak mnohem víc, a lidé kolem se na vás také budou dívat jinak.


Do léta s odvahou! ;)

Photo Diary

18. května 2016 v 7:00 | Eliška Linhartová
Včera mi volala paní, u které jsem byla na pohovoru, že mě přijali! Takže budu mít konečně novou, skvělou práci, a mám z toho velkou radost! Bude to nejlépe placené místo které jsem kdy měla, tak mi prosím držte palce, ať tam chvíli vydržím, a ať se sejde nějaký fajn kolektiv, protože to je pro mě naprosto nezbytné.


S tím přichází i nějaké to zařizování, a věci, které se musí oběhnout. Jednou z nich je samozřejmě vstupní lékařská prohlídka, a jelikož jsem se stále nedokopala k tomu, abych se zaregistrovala u nějakého lékaře v Praze, museli jsme dojet do tam, kde jsem bydlela ještě s rodiči. Stavila jsem se doma, a po hrozně dlouhé době jsem viděla svého malého brášku. Měl velkou radost, že mě vidí, a já jsem jen těžko zatlačovala slzy.



Cestou zpět so Prahy jsme to aspoň spojili s dalším zařizováním, a to potřebné věci do bytu. Potřebovali jsme nové koše na prádlo, a takové ty věci, co nejsou moc zajímavé. A vždycky když jsem v Ikei, vezmu si zásoby nějakých dekorací, většinou jen nějaké maličkosti.


Pokaždé si beru nějaké svíčky. Mám ráda tyhle šedé, mají úplně stejnou barvu, jako náš gauč, takže se nám domů fakt úžasně hodí. Mají tam tyhle svíčky ještě ve větším, ale to mi už přijde trochu zbytečné.
Už dlouho jsem chtěla nějaké svícínky na čajovky, a minulý týden jsem dva koupila, a z toho mi jeden prasknul. A tak jsme teď vzali tuhle sadu. Jsou jednoduché, a vypadají moc hezky. A na rozdíl od těch co jsem koupila minule, se tyhle dají přenášet i s hořící svíčkou bez toho, abych se spálila.


Do svícínku jsme vybrali jahodové čajovky, miluju tu vůni, voní vážně jako lesní jahody, je to dost návykové, už je máme po několikáté.

Dnes jsme byli jen v doplňcích, protože jsme trochu spěchali domů, ale když máme čas projít to celé, vždycky je to super, zbožňuju to. Chodíme po těch mini interiérech a říkáme si, co bychom si tak jednou chtěli pořídit, a co se nám líbí.



Jako vždycky jsme se stavili na oběd, dřív jsem se těch masových kuliček trochu bála, ale poprvé jsem je ochutnala, a už si tam vždy dávám jenom to. Akorát dneska mě naštvali, neměli bramborovou kaši. Brambory a bramborová kaše prostě není jedno a to samé. A ten cheesecake byl boží!



Doma mi můj šikula složil nové zrcadlo, co jsme koupili, protože to staré jsem šikovně rozflákala. (Když takhle píšu články a zmiňuji takové věci, dochází mi, jakej jsem slon v porcelánu) Když se podíváte na fotku, zjistíte že pod stolem je to staré zrcadlo, které jsem zapomněla odstranit ze záběru. (stejně jako tu billa tašku..)


Každopádně jsem moc ráda, že jsme zase konečně doma. Máme další klidný večer při svíčkách, kdy se každý věnujeme tomu svému. Koukám na comedy central na kruťárny a píšu článek.
A vám všem přeju dopředu dobré ráno, protože já tu mám teď 3:51, a článek vyjde v 7:00. Užijte si krásný den.

Homemade Life ♥

15. května 2016 v 5:56 | Eliška Linhartová
Doma je doma, a když už bydlíte sami, nebo ve dvou, je celá domácnost ve vašich rukách. Během těch necelých dvou let co už bydlím s přítelem v Praze, jsem toho dost pokazila, ale také jsem se toho hodně naučila, co se týká celého běhu v našem bytě. Zodpovědně vedeme nákupní seznam přidělaný na lednici, probíráme spolu vše co je potřeba udělat a snažíme se udržet aspoň nějaký základní pořádek. A to občas není jenom tak. ;)

Po mém velkém úklidovém řádění asi před týdnem jsem se poprvé rozhodla, že zajdu do květinářství, a koupím si do vázy nějaké tulipány, prostě abychom to měli doma ještě trošku hezčí. Také jsem nakoupila malé svícínky na voňavé čajovky atd. Tyhle malé detaily mě přiměly konečně trvale udržet byt čistý a uklizený. Na kuchyňské lince mám v květináči bazalku a petrželku, a myslím, že až bylinky dojdou, nenechám tentokrát ty prázdné květináče smrdět další měsíc na stejném místě. :D Vážně doufám, že ne.


Já se prostě musím pro něco nadchnout a udělat to hezké, abych se tomu pak i dál věnovala. Vymyslela jsem si posilovací cvik při vytírání, což zní ujetě, ale po dvou hodinách uklízení se cítím jak po fitku. :D Večer si zapaluji ty svíčky, což se divím, že mám dovolené, když jsem naposledy v kuchyni zapálila krabici od muffinů.


Trávíme doma hodně času, protože nejsme zrovna aktivní lidi. Ne že bychom nikdy nikam nechodili, ale určitě každý den nevýletujeme jak šílený. Já si celkem často kreslím a maluju, píšu blog, vařím a tak dál.


Jsem strašně moc nadšená pokaždé, když si koupíme nějaké nové vybavení do kuchyně. Naposledy to byl mixér na smoothie, který fakt zbožňuju, a od té doby co ho máme, ho používám skoro každý den. Dokonce jsem se v něm naučila dělat i zeleninové krémové polévky, což je ale trochu komplikované, protože na to ten mixér není dělaný, takže je to docela komická příprava. Pokud někdo chcete dělat mixované polévky, a máte jen malý smoothie mixér, ráda vám napíšu nějaké návody. Teď už vím jak na to, ale při prvním pokusu jsem roztavila mixovací nádobu. Jsem talent.


Vám všem, kteří teprve začínáte se samostatným životem přeju co nejméně pitomých přešlapů, a šikovného spolubydlu, který vás v případě takových uklouznutí zachrání.
 
 

Reklama