Květen 2016

Velká jarní změna

25. května 2016 v 7:10 | Eliška Linhartová |  Lifestyle
Jsem zase zpět, a tentokrát s článkem o tom, jak jsem přestala žít v bludu.

Od začátku střední školy jsem si nechávala narůst dlouhé vlasy. Tehdy se přes všechny holky převalila taková módní vlna, ve které se zastával názor, že holka která nemá dlouhé vlasy, nikdy nemůže být tak hezká. Já jsem trávila hodně času s jednou takovou slečnou, která toho byla diktátor. Všechny peníze jsme utráceli za vlasovou kosmetiku, o hodině ve škole si celá třída stříhala roztřepené konečky, (vlásek po vlásku po milimetrech) a bylo to prostě naprosto šílené.
Nechala jsem se tím tak sežrat, že se dlouhé vlasy staly mým největším cílem.

Před týdnem jsem si uvědomila, že jsem toho dosáhla. A najednou jsem to viděla v úplně jiném světle. Vlasy jsem měla zničené, roztřepené, jako z chemlonu. Navíc mám vlasy dost přebarvené, takže od ramen dolů už se tomu ani nedalo říkat vlasy. Hnus. Navíc jsem nemohla pořádně spát, vlasy se mi pořád někam zachytávaly, a celkově už to bylo víc než otravné.

Tak jsem se rozhodla udělat správnou věc, a odpoutat se od toho středoškolského bláznění.


V pondělí 23.5. 2016 jsem se poprvé za šest let nechala ostříhat. Jsem z toho naprosto nadšená. Získala jsem úplně nové sebevědomí, a vypadám mnohem víc upraveně, a vlasy jsou zdravější, a vypadají světlejší, jelikož jsem se zbavila těch příšerně přebarvených konců.

Moje nové já se mi moc líbí, konečně jsem sama sebou. Připadám si jako největší idiot, že jsem se nechala tak ovlivnit tím, co si mysleli ostatní. Vím, že to tak asi nevypadá, ale pro mě byl tohle opravdu velký převrat.
Mám radost, že půjdu poprvé do nové práce taky nějak "nová," sebevědomější. Když se cítíte dobře, dokážete toho pak mnohem víc, a lidé kolem se na vás také budou dívat jinak.


Do léta s odvahou! ;)

batiste - Dry Shampoo, Cherry

20. května 2016 v 7:00 | Eliška Linhartová |  Review
Dnes jsem si pro vás recenzi na suchý šampon od batiste.
Batiste dělá spoustu druhů suchých šamponů, a všechny blogerky po nich šílí. Já jsem si vždycky kupovala ten od Balea, ne že by byl nějak extra dobrý, spíš trochu lepí, ale když jsem si s ním chtěla udělat třeba culík, tak ty vlasy tak pěkně semkne dohromady a netvoří se žádné hrboly. To vypadalo dobře, ale když jsem potřebovala osvěžit rozpuštěné vlasy, přišlo mi, že to bylo ještě horší než předtím.
Tak jsem se rozhodla koupit si nějaký kvalitnější suchý šampon, a tak jsem sáhla po batiste, a musím říct, že se to vyplatilo.


Obvykle nevyhledávám třešňovou vůni, ale tohle balení je tak neskutečně rozkošné, že jsem ho musela mít! Co se týká té "výrazné ovocné vůně," tak se zase nic tak vážného nekoná, při použití jsem žádnou vůni nezaznamenala, ale vůbec mi to nevadí.


Překvapilo mě, jak je přípravek jemný a lehký. Kdybych neměla okamžitě jemnější a "čerstvější" vlasy, vůbec bych nevěděla, že jsem něco použila.
Uvažovala jsem i o tom, zda si nemám koupit ten na tmavé vlasy, a pochybovala jsem znovu, když jsem šampon poprvé použila, protože mě dost zaskočila intenzita spreje. Mám po tom úplně šedé vlasy, a bála jsem se, že to nevyčešu. Už při vmasírování to ale mizí, a po rozčesání je sprej pryč do posledního zrnka, a zůstanou jen krásné vlasy.


Závěrečné hodnocení

Cena : 119,- To je podle mě tak na hraně, možná trochu drahé.

Kvalita : Kdybych měla hvězdičkovat, dala bych 4 z 5. Hvězdičku bych ubrala za to, že výsledek nevydrží příliš dlouho.

Balení : Praktické, skvělé na cesty, a navíc moc hezké.

Koupila bych znovu.

K zakoupení je tak velké množství variant, že jsem je ani nenašla všechny dohromady na jedné fotce. Výběr je tedy opravdu obrovský, ale z toho, co jsem se dočetla jsou účinkem všechny velmi podobné, skoro až k nerozeznání. Na druhou stranu můžete neustále měnit balení, takže se vám neokouká.

Photo Diary

18. května 2016 v 7:00 | Eliška Linhartová |  Lifestyle
Včera mi volala paní, u které jsem byla na pohovoru, že mě přijali! Takže budu mít konečně novou, skvělou práci, a mám z toho velkou radost! Bude to nejlépe placené místo které jsem kdy měla, tak mi prosím držte palce, ať tam chvíli vydržím, a ať se sejde nějaký fajn kolektiv, protože to je pro mě naprosto nezbytné.


S tím přichází i nějaké to zařizování, a věci, které se musí oběhnout. Jednou z nich je samozřejmě vstupní lékařská prohlídka, a jelikož jsem se stále nedokopala k tomu, abych se zaregistrovala u nějakého lékaře v Praze, museli jsme dojet do tam, kde jsem bydlela ještě s rodiči. Stavila jsem se doma, a po hrozně dlouhé době jsem viděla svého malého brášku. Měl velkou radost, že mě vidí, a já jsem jen těžko zatlačovala slzy.



Cestou zpět so Prahy jsme to aspoň spojili s dalším zařizováním, a to potřebné věci do bytu. Potřebovali jsme nové koše na prádlo, a takové ty věci, co nejsou moc zajímavé. A vždycky když jsem v Ikei, vezmu si zásoby nějakých dekorací, většinou jen nějaké maličkosti.


Pokaždé si beru nějaké svíčky. Mám ráda tyhle šedé, mají úplně stejnou barvu, jako náš gauč, takže se nám domů fakt úžasně hodí. Mají tam tyhle svíčky ještě ve větším, ale to mi už přijde trochu zbytečné.
Už dlouho jsem chtěla nějaké svícínky na čajovky, a minulý týden jsem dva koupila, a z toho mi jeden prasknul. A tak jsme teď vzali tuhle sadu. Jsou jednoduché, a vypadají moc hezky. A na rozdíl od těch co jsem koupila minule, se tyhle dají přenášet i s hořící svíčkou bez toho, abych se spálila.


Do svícínku jsme vybrali jahodové čajovky, miluju tu vůni, voní vážně jako lesní jahody, je to dost návykové, už je máme po několikáté.

Dnes jsme byli jen v doplňcích, protože jsme trochu spěchali domů, ale když máme čas projít to celé, vždycky je to super, zbožňuju to. Chodíme po těch mini interiérech a říkáme si, co bychom si tak jednou chtěli pořídit, a co se nám líbí.



Jako vždycky jsme se stavili na oběd, dřív jsem se těch masových kuliček trochu bála, ale poprvé jsem je ochutnala, a už si tam vždy dávám jenom to. Akorát dneska mě naštvali, neměli bramborovou kaši. Brambory a bramborová kaše prostě není jedno a to samé. A ten cheesecake byl boží!



Doma mi můj šikula složil nové zrcadlo, co jsme koupili, protože to staré jsem šikovně rozflákala. (Když takhle píšu články a zmiňuji takové věci, dochází mi, jakej jsem slon v porcelánu) Když se podíváte na fotku, zjistíte že pod stolem je to staré zrcadlo, které jsem zapomněla odstranit ze záběru. (stejně jako tu billa tašku..)


Každopádně jsem moc ráda, že jsme zase konečně doma. Máme další klidný večer při svíčkách, kdy se každý věnujeme tomu svému. Koukám na comedy central na kruťárny a píšu článek.
A vám všem přeju dopředu dobré ráno, protože já tu mám teď 3:51, a článek vyjde v 7:00. Užijte si krásný den.

Homemade Life ♥

15. května 2016 v 5:56 | Eliška Linhartová |  Lifestyle
Doma je doma, a když už bydlíte sami, nebo ve dvou, je celá domácnost ve vašich rukách. Během těch necelých dvou let co už bydlím s přítelem v Praze, jsem toho dost pokazila, ale také jsem se toho hodně naučila, co se týká celého běhu v našem bytě. Zodpovědně vedeme nákupní seznam přidělaný na lednici, probíráme spolu vše co je potřeba udělat a snažíme se udržet aspoň nějaký základní pořádek. A to občas není jenom tak. ;)

Po mém velkém úklidovém řádění asi před týdnem jsem se poprvé rozhodla, že zajdu do květinářství, a koupím si do vázy nějaké tulipány, prostě abychom to měli doma ještě trošku hezčí. Také jsem nakoupila malé svícínky na voňavé čajovky atd. Tyhle malé detaily mě přiměly konečně trvale udržet byt čistý a uklizený. Na kuchyňské lince mám v květináči bazalku a petrželku, a myslím, že až bylinky dojdou, nenechám tentokrát ty prázdné květináče smrdět další měsíc na stejném místě. :D Vážně doufám, že ne.


Já se prostě musím pro něco nadchnout a udělat to hezké, abych se tomu pak i dál věnovala. Vymyslela jsem si posilovací cvik při vytírání, což zní ujetě, ale po dvou hodinách uklízení se cítím jak po fitku. :D Večer si zapaluji ty svíčky, což se divím, že mám dovolené, když jsem naposledy v kuchyni zapálila krabici od muffinů.


Trávíme doma hodně času, protože nejsme zrovna aktivní lidi. Ne že bychom nikdy nikam nechodili, ale určitě každý den nevýletujeme jak šílený. Já si celkem často kreslím a maluju, píšu blog, vařím a tak dál.


Jsem strašně moc nadšená pokaždé, když si koupíme nějaké nové vybavení do kuchyně. Naposledy to byl mixér na smoothie, který fakt zbožňuju, a od té doby co ho máme, ho používám skoro každý den. Dokonce jsem se v něm naučila dělat i zeleninové krémové polévky, což je ale trochu komplikované, protože na to ten mixér není dělaný, takže je to docela komická příprava. Pokud někdo chcete dělat mixované polévky, a máte jen malý smoothie mixér, ráda vám napíšu nějaké návody. Teď už vím jak na to, ale při prvním pokusu jsem roztavila mixovací nádobu. Jsem talent.


Vám všem, kteří teprve začínáte se samostatným životem přeju co nejméně pitomých přešlapů, a šikovného spolubydlu, který vás v případě takových uklouznutí zachrání.

Kiss Bag

13. května 2016 v 18:13 | Eliška Linhartová |  Ellie's Lookbook
A na novém blogu je první outfit. Včera jsem byla v arkádách na Pankráci a objevila jsem krásný obchod který mě naprosto uchvátil. Stradivarius (hodně zvláštní název) jsem nikdy dřív nenavštívila, ale byla jsem velmi příjemně překvapena. Na první pohled jsem myslela, že půjde o nějaký dražší obchod, prostě takový, kam bych nikdy nevlezla, protože bych tam neměla ani na ponožky, ale Stradivarius je cenově naprosto dostupný, řekla bych možná levnější, než obvyklé obchody do kterých chodím.
Hned na první pohled jsem si vybrala maličkou příruční kabelku, a šli jsme spolu domů. Prostě jako každá holčička jsem si udělala radost po náročném dni.


Krásná, jednoduchá, s velkými flitrovými rty. Pro někoho možná trochu moc, ale mě to připomíná kouzelné věci od Chiary ferragni. Celkově sortiment obchodu mi to připomínal, je to tak hravé a drzé, jsem z toho nadšená, už mám políčeno na další věci.
Do taštičky se vejde všechno co potřebujete, když jdete jen tak ven. Peněženka, mobil, drobnosti, nějaké šminky, kapesníky,.. Je prostorná. A můžete jí nosit buď za poutko nebo ji držet celou v ruce.


Včera večer jsme s přítelem navštívili jednu vernisáž nedaleko našeho bydlení, a tak jsem nový úlovek hned vytáhla na premiéru. Vzala jsem si červené tričko, které s těmi rtíky hezky ladí, (NEWYORKER), džíny s vysokáánským pasem (H&M) a k tomu mojí milovanou "koženou" bundičku kterou jsem zahájila jarní šatník. (C&A)
Botky mám z CCC, boty nakupuju většinou tam, mají tam docela nízké ceny a krásné věci. Jsou to jediné boty které mám na podpatku, (zatím) a snažím se s nimi překonat svůj mindrák z toho, že měřím asi tři a půl metru.


Fotíme ve stromovce, máme ji za barákem, a přítel už fotí jako profík! :) Doufám že budu mít dost času na to, abych psala na blog často, moc doufám, že si z bonnie-melone přitáhnu svoje čtenáře sem.
Na další outfit se můžete těšit zase v pátek, ale do té doby tu bude určitě ještě co číst.

A nakonec otázka pro vás, budu ráda když se vc komentářích vyjádříte.

Jaké zkušenosti máte vy se značnou Stradivarius?

Eliška Linhartová - Lifestyle Blog

9. května 2016 v 22:42 | Eliška Linhartová |  About
Ahoj, vítám vás na svém novém blogu. Ten starý byl na adrese bonnie-melone.blog.cz, ale už mě nebavil, nenaplňoval. Rozhodla jsem se tedy založit nový, víc osobitý blog.

Jmenuji se Eliška, ale mám radši Elí (Ellie). Od listopadu minulého roku je mi 21 let, mám za sebou studium střední školy oděvního designu, a teď se snažím naučit se žít jako normální člověk. Od práce až po domácnost teď poznávám úplně nový svět. Ikdyž to sama sobě většinou nepřiznávám, stává se ze mě dospělák, a to je občas dost složité.


Nejsem příliš společenský typ, mám ráda svůj klid. Bydlím v Praze se svým přítelem, a to je jediná osoba, kterou snesu 24 hodin denně. Jak vidíte mám moc ráda psaní, a péči o svůj blog. Mimo to si ráda něco nakreslím, namaluji, jsem ráda kreativní, stále se snažím dělat svůj vlastní svět hezčí, prostě o pár třpytek navíc. Taky myslím, že umím docela dobře vařit, ale neumím péct. Jsem ujetá na jednorožce a mořské panny. (Mořská panna jedoucí na jednorožci by mě asi zabila) Další mojí zálibou jsou modelky VS, které zbožnuju, obdivuju, chci být jako ony.


Hodně často střídám práce, nikde nevydržím moc dlouho, protože nemám ráda stereotyp. Jsem celkem aktivní, pořád bych chtěla lítat někde venku a užívat si přírodu.
I přes to, jak si mě můžete představit podle popisu, vypadám spíš zasmušile, temně vyhlížející postavička. Když mě poznáte, zjistíte že jsem dost pozitivní a snažím se radovat se z každé maličkosti. Občas jsem dost přecitlivělá, ale také jsem docela odolná. (mám 4 bratry)

Moje oblíbené zvíře, (které existuje) je asi žirafa. Jsou krásné, a trochu jako já, a tím myslím hooodně vysoké. Mimo to hrozně miluju pejsky, a strašně mě mrzí, že si zatím nemůžu žádného pořídit.
Moje nejmilejší jídlo jsou plněné papriky, (s rýží prosím) a z barev je na prvním místě černá, a hned za ní červená.

Na tomto blogu bych se svámi chtěla podělit o běžné záležitosti z mého života, o dívčí témata a rady, a o další věci které mě potkají, a budu je chtít sdílet. Mám ráda ten pocit, že můžu někomu předat něco z vlastní zkušenosti, a že někoho inspiruji. Inspirace je podle mě důležitou součístí vytváření každé osobnosti. A především miluju psaní. A tak si tady budu psát, občas pro mě, a občas pro vás. Můj blog bych charakterizovala jako Lifestyle, protože o tom bude. O životě, a o tom, v jakém stylu se zrovna odehrává.


Chci pracovat! Díl 3. Není pohovor, jako pohovor

5. května 2016 v 12:00 | Eliška Linhartová |  Working Girl
Už víš vše o tom, jak se připravit na pohovor, jak se při profesním rozhovoru chovat atd.
Dnes se dozvíš něco o tom, že všechny pohovory nemusí probíhat stejně, protože personalisté si na nás stále vymýšlí nové kreace. Podrobně tedy popíšu všechny typy pohovorů, kterých jsem se sama zúčastnila a poradím ti, jak na ně vyzrát.

Mezi čtyřma očima
Většina pohovorů probíhají jen s jedním personalistou. Usadíte se a soustředit se musíš jen na něho, pozorně poslouchat co říká, a dostatečně dobře odpovídat. Je to nejjednoduší, nejosobnější a nejmíň náročné. K tomuto typu se ale ještě vrátím. Do druhého kola.

Assessment Centre
Je to skupinový pohovor. Mnoho lidí se ho obává, ale já jsem si ho zamilovala. V místnosti se nachází další uchazeči na pozici, personalista který klade otázky, a přísedící co vše pečlivě pozoruje a zapisuje. Pohovor probíhá pomocí her a úkolů. Budeš mít možnost prosazovat své názory a nápady, soutěžit s ostatními, i pracovat v týmu.
Já jsem se zúčastnila dvou takových pohovorů, pokusím se o co nejlepší náčrt situace.

V první části pohovoru dostane každý uchazeč čas na to, aby se představil. Dokonce na to můžeš dostat i přesný, konkrétní čas, např. já jsem měla 5 minut. Pokud skončíš dřív, je to špatně. Jelikož je to hned ze začátku pohovoru, je to těžké, protože nervozita udělá své. Představení může vypadat nějak takto.

Dobrý den všem, jmenuji se XXX. Je mi tolik a tolik let, a bydlím v město. (neudávat konkrétní adresu, to není nutné.) Vystudoval/a jsem školu XXX, v město, která se zabývá tím a tím. Tento obor jsem si vybral/a proto a proto. Ve škole mě nejvíce zajímalo to a to. ve volném čase dělám tohle a tohle, mám ráda tamto, trávím čas s tím a tím.. (zkuste se rozpovídat o tom, co vás zajímá a proč, zabere to čas.) V minulosti jsem dělal/a tu a tu práci, kde jsem dělala to a to. Věnoval/a se tomu a tomu. Čau konec.

I přes nervozitu se snaž mluvit nahlas a srozumitelně, zkus působit sebevědomě.

Po představení můžete dostat například jazykový test. Test který jsem absolvovala já byl naprosto snadný. Slečna ukázala každému na papíře anglické slovo, a úkolem bylo o něm minutu mluvit. Angličtina ti moc nejde? Na to dlabej, klidně říkej v angličtině úplně nesprávné blbosti, ale celou domu mluv!!! Mlčet je nejhorší. Navíc když budeš mlčet, všichni tvoji soupeři na tebe budou soucitně hledět, což je ještě mnohem horší.

Můžu trochu ulevit tvé nervozitě... Dostala jsem slovo Family.. Moje minuta? Family is very very big group of people, or small. In family is Moooom, daaaad, soooon, uncleee... No a takhle jsem vyjmenovávala členy rodiny. Ubohý, ale do druhého kola jsem se dostala, takže je jasné, že mluvit za každou cenu je prostě důležité!!!

Samozřejmě každé AC je jiné, a třeba tam test angličtiny ani mít nebudou.

Dále dostanete nějaký společný úkol. My jsme vymýšleli firmu. Název, jaké má kdo pozice, finanční a marketingový plán, služby nebo produkty... Potom budou pozorovat, jak si kdo v týmu vede. Nemusíš za každou cenu všechno vymyslet ty, o všem rozhodovat a hlavně se s nikým nehádej. Dej prostor ostatním, ale nezapomínej na sebe, když tě něco napadne, řekni svůj názor. Oni nechtějí vidět, jestli jsi král džungle, jen to, jestli dokážeš pracovat v týmu. Když dostaneš dobrý nápad, bod pro tebe! A co je nejhorčí? Zase? Mlčet. Nebuď duch co se vším souhlasí, zapoj se!

Úkoly můžou být jakékoliv. Prý je oblíbený i typ jste na opuštěném ostrově, společně vymyslete co dělat..

Zadavatelé vám mohou vymyslet i úkoly pro jednotlivce. V takovém případě na ostatní kašli!! Buď nejlepší!!! A nestyď se, nezapomeň, že všichni ostatní jsou na tom stejně, a ikdyž máš pocit, že ta přechytralá buchta naproti tobě je ta, kterou určitě vezmou, nevzdávej to. Každý má svoje klady a zápory, a třeba chtějí právě tebe, protože přechytralá buchta zase není tak kreativní jako ty.

Ke konci vám mohou buď říct hned výsledky, nebo vám dají vědět každému později. A možná se dostanete do druhého kola.

Druhé kolo
Druhé kolo je vždy stejné, alespoň co vím. Ať jde o druhé kolo z běžného pohovoru, nebo z AC. Ve druhém kole budete pravděpodobně mluvit už se zástupci firmy. Zažila jsem druhé kolo kde jsem s nimi byla sama, i ve dvou. Ve druhém kole už se hovoří o konkrétní pozici, trochu více si tě proklepnou, zeptají se proč by měli vzít právě tebe ( na což je nejlepší nacvičit si nějakou naprosto brilantní odpověď) a řeší se plat, pracovní doba, dovolená... Atd. Je to docela pohodička, ale je dobré být ostražitý, pořád není vyhráno. Opatrnosti a připravenosti nezbývá.

Mimořádně neformální pohovor
Jsem nezažila. A myslím že to není ani příliš časté. Při neformálním pohovoru jdete s personalistou třeba do kavárny nebo do baru (divný) a hovoříte o práci tam. Personalisté prý tímto způsobem zjišťují, zda se i v neformálním prostředí dokážeš chovat profesionálně. Takže bych jen poradila představovat si kancelář, a být stále maximálně zdvořilý, slušný a neopít se. To by byl průser.

Pokud máte dotazy ohledně pohovorů nebo hledání práce, můžete mi napsat do komentářů, a třeba z toho bude další naučný díl.
A hodně štěstí vám všem!

Chci pracovat! Díl 2. Na pohovor!

4. května 2016 v 12:00 | Eliška Linhartová |  Working Girl
V minulém díle jste četli :

Jak najít potencionálního zaměstnavatele.
Co je potřeba ke sjednání pohovoru.
Jak se na pohovor připravit.

Odpovědi na záludné otázky jsou připraveny? Vše o firmě je našprtáno? Životopis a mentolka v tašce sebou?

Teď se jen vhodně obléknout, a vyrazit vpřed za prací. Ale co znamená "vhodně se obléknout?" Na takový pohovor je důležité připravit i zevnějšek. První dojem je vždy nejdůležitější, a ikdyž někteří tvrdí, že není důležitý vzhled ale vědomosti, a že dokážou tu práci získat jen s tím, jací jsou, není to tak úplně pravda. Není to vůbec pravda. Personalista má hned od první chvíle jasno v tom, jak na něj člověk působí. Je mu sympatický? Je čistý? Nesmrdí? Nekouše? Zkrátka vypadat pěkně upraveně se musí, je to tak.
Učesané vlásky, jemný makeup, elegantní a NEvyzívavé oblečení, krásnou JEMNOU vůni, čisté boty.. Halenkou a ne moc krátkou sukní to nezkazíš, když teda mluvím o slečnách, pánům bych sukni tak úplně nedoporučovala. Zevnějšek upravený? Fajn.

Na pohovor se vydej s časovou rezervou. Předem se podívej, kam se vlastně potřebuješ dostat, a naplánuj si trasu. Cestou si můžeš číst materiály které máš připravené. Představení, odpovědi na otázky, otázky pro personalistu.. Na místo doraž dříve, ale maximálně o 15 minut, když přijdeš o půl hodiny dříve, budeš muset čekat, a člověk který tě má na starosti by mohl mít pocit, že ho tlačí čas, což je vždycky nepříjemné, zvlášť když má třeba ještě něco na práci. Taky by si mohl myslet, že svým časem plýtváš.
Pokud se nějak, jakkoliv stane, že přijdeš pozdě, musíš dát vědět! Ale radši si dej ještě před pohovorem kafe v nejbližší kavárně s tím, že tam jsi o dost dřív, než přijít pozdě. To by nebyl dobrý první dojem.

A je to tu, setkání s personalistou. (vypnout telefon!!) Pokud sedíš, postav se, nahlas pozdrav a srozumitelně se představ. Při představování se díváme do očí, a podáme ruku. Ne jako leklá ryba, ale také ne moc pevně. Prostě tak akorát.
Nejspíš se někde posadíte a začnete pohovor. Nyní máš možnost vytáhnout se vším, co máš už z domova pečlivě připravené. Samozřejmě to nečteš z papíru, protože to máš tolikrát přečtené, že už víš. Odpovídej na otázky, usmívej se, buď okouzlující!

Důležitá je upřímnost a přirozenost. Na nic si nehraj, personalista to pozná, a vypadá to fakt strašně trapně. Být sám sebou je také příjemnější a méně náročné. Dodržuj zásady slušného chování, a nadšeně se zúčastňuj.
Při rozhovoru navazuj oční kontakt, a snaž se působit sebevědomě, ikdyž nebudu lhát, nervozita je pěkná svině, a ze začátku tě skoro nepustí ke slovu. Pokud nemáš s trémou problém, bod pro tebe!

Ke konci pohovoru pravděpodobně dostaneš prostor na tvé vlastní otázky. I ty si můžeš připravit předem. Na co se ptát? Především co tě zajímá. Vynechala bych otázky jen ohledně platového ohodnocení, to nepůsobí dobře, a stejně tak nezeptat se na nic. Musíš přece přesvědčit o tom, že máš zájem? Já používám tyto otázky.

Jak probíhá běžný den na mé pozici?
Jak dlouho budu mít na zaškolení?
jak byste popsal/a pracovní kolektiv?

Další otázky si můžeš zase - najít na netu. Ale myslím že tři bohatě stačí.

Při rozloučení opět podáváme ruku, můžeš i poděkovat za příležitost a vyjádřit se k průběhu pohovoru (pozitivně). Pokud nemáš kontakt na osobu s kterou pohovor probíhal, požádej o něj, bude se ti hodit.

Teď nezbývá než čekat na odpověď.

Mám jeden skvělý po-pohovorní tip!
Po pohovoru, ještě ten den, odešli personalistovi děkovní dopis. Dělá to skvělý dojem, a některé firmy na to dokonce čekají, projevíš tím zájem a slušnost.

DD by mohl vypadat třeba nějak takhle :

Dobrý den, pane X, děkuji, že jste si na mě udělal čas, abyste semnou probral možnost zaměstnání ve vaší firmě Y. O toto místo mám stále velký zájem, a těším se na vaši zpětnou vazbu ohledně pohovoru.
Děkuji,
Já.

Je to zdvořilé, a mně se ten nápad velmi zalíbil. Tak snad to vyjde mně i tobě podle představ.
V dalším článku Chci pracovat! Díl 3. vás seznámím s různými typy pohovorů, a jak se na ně připravit.

Chci pracovat! Díl 1. - Než vytáhnu paty

3. května 2016 v 21:57 | Eliška Linhartová |  Working Girl
Kdo už se nechystá studovat, toho pravděpodobně v nejbližší době čeká shánění nějaké práce.
Už je to dlouho, kdy jsem poprvé otevřela internet s úmyslem najít si zaměstnání, a nevěděla jsem co dělat, jak správně komunikovat s potencionálním zaměstnavatelem, a vlastně ani to, jak si třeba správně vytvořit životopis.
Od té doby jsem si prošla už mnoha odmítnutími i přijetími, byla jsem na spoustě pohovorů, a zkrátka jsem se toho o hledání zaměstání hodně naučila.
Právě čekám na odpověď z pohovoru, který by mi mohl zajistit tu nejlepší práci, jakou jsem zatím měla.
Sama jsem se musela prohrabat spoustou návodů a prošla jsem velkým množstvím stránek s radami a tipy. Vzala jsem si z toho to nejlepší, použila své dosavadní zkušenosti, a pro vás, kdo s tím právě začínáte jako tehdy já, tu mám takové shrnutí toho nejužitečnějšího, abyste zářili, zářili..


KROK 1 - Hledám práci
Pravděpodobně zabrousíš na internet, nejvíce nabídek se nachází třeba na stránce jobs.cz, kde jsem začínala i já, ale není to jediná možnost. Z mé vlastní zkušenosti, nejlepší asi je, když sami máte nějakou konkrétní představu o tom, co byste chtěli dělat, pak už jen stačí vyhledávat pozici přímo, a dřív nebo později na takovou narazíš. Ať už najdetš inzerát jakkoliv, musíš mít následující.

Životopis - Životopis je to hlavní, co potřebuješ k úspěšně odeslané odpovědi na inzerát. Bez životopisu se nikdy nikam nepohneš, je to zkrátka nutnost. Měl by obsahovat všechny základní údaje o tvé osobě jako je jméno, datum narození, bydliště, kontakty ... Dále je důležité udat dosažené vzdělání, a pokud máš, tak i pracovní zkušenosti. Pokud chceš, můžeš zapsat i své záliby a koníčky. Vyrobit si životopis už v dnešní době není nic těžkého, buď si ho sepíš ve wordu podle nějakého vzoru, nebo existují stránky se šablonami, které jen vyplníš a životopis je na světě. Nezapomeň, že všechno se dá najít, a všechno se dá ulehčit, stačí jen dobře hledat a ujasnit si, co vyhovuje právě tobě.

Fotografii - tvoje potencionální zaměstnavatele zajímá, jak vypadáš. Je to tak. Vyber aktuální fotografii, kterou přiložíš k životopisu. Předem radím, (pokud to není jasné) že záchodová selfie a párty fotky musíš vynechat. Vytvoř kvalitní, dobře osvětlenou fotografii na neutrálním pozadí. Nemusí to být přímo průkazové foto, ale nějakou úroveň by to mít mělo.

Průvodní dopis?
Hodně se doporučuje napsat k odpovědi také něco jako motivační dopis, kde se představíte a vysvětlíte, proč byste chtěli na té určité pozici pracovat. Já to nedělám. Vždycky mi to přišlo jako zbytečnost, a mnohokrát mě přijali i bez toho. Samozřejmě je to na tobě. Na internetu najdeš šablony motivačních dopisů.

Pak už jen odesílat a odesílat. Odeslat můžeš klidně desítky odpovědí! Čím víc budeš reagovat, tím větší máš šanci, že se někdo ozve!

Můžeš se svým životopisem firmy i obcházet, ale zkoušela jsem i to, a nikdy nevíš kde někoho hledají a kde ne, pro mě to byla zbytečná ztráta času. Pokud budeš obcházet firmy u kterých jsi viděl inzerát, může to být bod pro tebe, ale zároveň také vkročíš někam bez pozvání, a nemusí to být zrovna vhodné.

KROK 2 - Příprava
Hurá!!! Někoho zaujal tvůj životopis, a chce tě pozvat na pohovor. Pokud tě pozvalo více firem, musíš si to dobře naplánovat, a pokud to není možné, zkrátka si vyber to, co tě zaujalo nejvíce. Vždy si vyžádej potvrzení o pohovoru do emailu nebo do smsky. Zpráva by měla obsahovat adresu kde se pohovor uskuteční, a čas začátku. Když tohle vše máš, začni se dobře připravovat.
Štěstí přeje připraveným! Doopravdy! A na přípravu je toho spoustu.
Jako první se opět vydej na internet, a vyhledej vše o firmě. Rok založení, kde sídlí, co dělá, zajímavosti, úspěchy, kdo je zakladatelem,.. Prostě všechno! Udělej si nějaký základný výtah ze všech nalezených informací, sepiš si je, a poté se všechno nauč. Klidně zpaměti, připravenost a zájem dělá dojem! Nepodceň to, je dost pravděpodobné že personalista se tě na to bude ptát.

Další přípravy? Odpovědi na otázky. Mezi nejčastější otázky při pohovoru patří například :

Co nám řeknete o sobě?
Jaké jsou vaše zkušenosti?
Proč bychom měli vzít právě vás?
Jak by jste se charakterizoval/a?
Proč chcete pracovat právě pro naši firmu?
Jak jste se o nás dozvěděl/a?

A tak dále. Spoustu takových otázek najdete též na internetu. Jsou jich mraky, ale tohle jsou ty nejvíc typické pro první pohovor.
Já se vždy připravuji velmi pečlivě. Otevřu word, sepíšu pravděpodobné otázky, a navšechny si sama doma odpovím, jak nejlépe umím. Důležité je, aby tě personalista nezaskočil, vždy musíš mít nějakou odpověď! U většiny otázek to funguje tak, že odpovědi jsou už potom podobné, důležitý je ten základ. Já si třeba připravuji i představení. Potom si vše co jsem sepsala vytisknu, a čtu si to pořád dokola, a doplňuji další zajímavé věci, co by se mohli hodit. Když tohle uděláš, už tě skoro nemůže nic překvapit. Nejhorší ze všeho je mlčet.

Vymyslet si můžeš svůj vlastní systém, který ti bude vyhovovat, ale každopádně pohovor bez přípravy je peklo.
V dalším článku - Chci pracovat! Díl 2., se dozvíš jak to na pohovoru probíhá, jak se chovat a další užitečné rady.